BBC Music Magazine - Nahrávka měsíce

10. 10. 2017

Časopis BBC Music Magazine udělil novému dvořákovskému albu první ocenění - Recording of the Month!

BBC_MM_201711_title

TRIUMF PRO PAVEL HAAS QUARTET

BBC Music Magazine, listopad 2017

I přes hojnou úrodu nahrávek Dvořákovy hudby bychom si tato vynikající provedení jeho skladeb neměli nechat ujít, míní Jan Smaczny.

Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81, Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, op. 97

Pavel Haas Quartet; Pavel Nikl (viola), Boris Giltburg (klavír)

Supraphon SU 4195-2   74:44 min.

Bezprostředně po skvělé nahrávce Dvořákova Smyčcového kvintetu Es dur, kterou pořídilo Škampovo kvarteto (viz recenze na s. 97), vychází totéž dílo na albu Pavel Haas Quartet, tentokrát společně se stále oblíbeným Klavírním kvintetem č. 2. Smyčcový kvintet napsal Dvořák na dovolené ve Spillvillu (stát Iowa), kde spolu s rodinou odpočíval po mnoha měsících strávených v New Yorku a plných učitelských a společenských povinností. Jeho Americký kvartet, napsaný za pouhých několik dní, budí dojem obrovského množství tvůrčí energie, jež se – poté co byla po určitou dobu potlačována – opět naplno rozproudila. Smyčcový kvintet, který vznikl krátce nato, představuje v mnoha ohledech promyšlenější dílo. Rozlehlé pláně amerického Středozápadu vyvolaly u Dvořáka citovou reakci v podobě rozjímání a smutku, avšak v jeho hudbě zkomponované ve Spillvillu je zmírňuje velké množství nakažlivého nadšení.

Soubor Pavel Haas Quartet, rozšířený o violistu Pavla Nikla, bezesporu zachycuje autorovu hloubavou náladu v úvodu první věty, ale zároveň se mu daří dosáhnout pevné rovnováhy mezi něhou a euforií. Stejně působivé je i scherzo, kde bujará „tancovačka“ v hlavní části kontrastuje s čarokrásně zahraným triem. Sólové linky v celé pomalé větě znějí úchvatně a finále se vyznačuje důmyslným podáním i nepotlačitelnou energií.

V Dvořákově Klavírním kvintetu č. 2 se projevuje tatáž živelnost jako v jeho ostatních amerických dílech. Zdlouhavé přemítání nad přepracováním a vydáním mnohem dřívějšího Klavírního kvintetu č. 1 jako by dalo průchod obrovské tvůrčí síle, a nový kvintet vznikl za necelých šest týdnů. Měřítkem pro srovnání těch nejlepších interpretací první věty je rovnováha mezi uvolněnou lyričností úvodní části a vážnějšími pasážemi, v nichž se věta rozvíjí – nadměrný důraz kladený pouze na jeden z těchto prvků může vést k pocitu upachtěnosti a nestřídmosti. Pavel Haas Quartet s Borisem Giltburgem dává najevo uvolněnost i výrazný smysl pro ráznou energii – v průběhu každého „espressiva“ soubor plně akcentuje příslušná místa, aniž by však ztrácel kontrolu nad stavbou díla nebo uváděl jeho lyričnost do krajnosti. Podmanivé jsou i detaily v pomalé větě, zejména tam, kde klavír zdvojuje ostatní nástroje. Rychlejší pasáže mohly být možná o něco hravější, ale scherzo překypuje radostnou náladou a triu s charakterem chorálu se dostává téměř oslnivé interpretace. Finále, které bývá – jak se mnohdy zdá – vnímáno jako pouhé závěrečné dovádění, má v podání těchto umělců závažný rozměr, jenž je posluchači odměnou, a pasáže této věty, kde se mísí poklid s veselím, jsou provedeny znamenitě.

Tyto skvěle natočené nahrávky patří k těm nejpozoruhodnějším, s jakými jsem se v posledních letech setkal.

INTERPRETACE *****

NAHRÁVKA (ZVUK) *****

Na slovíčko s...

Peterem Jarůškem, violoncellistou Pavel Haas Quartet

Proč jste se rozhodli zařadit tyto dvě skladby na jedno album?

Připadá nám, že patří přirozeně k sobě. Obě jsou skvělá díla, která Dvořák složil během šťastných období svého života. A obě jsou kvintety, takže samozřejmě vyžadují účast pátého hudebníka – ten navíc musí mít pocit, že je přirozenou součástí našeho kvarteta. K natáčení Smyčcového kvintetu Es dur jsme pochopitelně pozvali našeho přítele Pavla Nikla, jenž patřil k zakladatelům Pavel Haas Quartet, ale začátkem roku 2016 z něj musel z osobních důvodů odejít. Vždy, když budeme chtít hrát nějaké dílo, kde je potřeba další viola, obrátíme se na něj.

A jak to bylo s Borisem Giltburgem v případě Klavírního kvintetu, op. 81?

S Borisem jsme se seznámili asi před třemi lety na jednom festivalu v Holandsku a byli jsme požádáni, abychom s ním tento klavírní kvintet zahráli. Měli jsme z něj velice příjemný pocit – Boris je celkově značně výjimečná osobnost, nejen jako klavírista.

Vyjádřil Giltburg, jakožto váš „host“, vlastní náhled na věc?

Před natáčením jsme strávili čtyři dny v jeho domě poblíž Prahy. Naším cílem bylo, aby hudba zněla co nejpřirozeněji, protože jinak, například při použití rubata nebo při snaze o větší „expresivnost“, může působit otřepaně. Boris má úžasný smysl pro zvuk i barvu, ale jeho hra se vyznačuje velkou přímočarostí, což je příhodné, jelikož Dvořákova hudba je už sama o sobě velice krásná a není třeba k ní něco přidávat. Musím říct, že výjimečný zážitek pro nás představovalo také natáčení těchto skladeb ve Dvořákově síni Rudolfina, kde skladatel dirigoval jeden z prvních tamních koncertů. Měli jsme tedy pocit, jako by tam byl s námi.

Přeložil Jan Hokeš

Všechny novinky