Gramophone Editor's Choice

6. 11. 2017

Další výborná recenze a rozhovor v časopise Gramophone!

Gramophone_Editors_Choice

DALŠÍ DISK PAVEL HAAS QUARTET, DALŠÍ TRIUMF

GRAMOPHONE, listopad 2017

Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81, Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, op. 97

Pavel Haas Quartet; Pavel Nikl (viola), Boris Giltburg (klavír)

Supraphon SU 4195-2   74:44 min.

Pouhý měsíc poté, co nás svým provedením Dvořákova Smyčcového kvintetu, op. 97 okouzlilo Takácsovo kvarteto s Laurencem Powerem, vychází nahrávka téže skladby v podání Pavel Haas Quartet rozšířeného o violistu Pavla Nikla, který patřil k jeho zakládajícím členům. Jde o velmi radostné shledání a smysl všech hudebníků pro společný cíl je patrný od samého začátku. Akustika Dvořákovy síně Pražského Rudolfina působí na albu zvučněji než akustika koncertního sálu Wyastone Estate v Monmouthu, kde natáčelo Takácsovo kvarteto, což znamená, že ve vrcholných pasážích má Pavel Haas Quartet vskutku bohatý zvuk. Zřetelnější zde není pouze akustika, ale také tendence tohoto tělesa přizpůsobovat hudbu svým představám. Jelikož však do značné míry ctí tradici, je to jen pro dobro věci.

Hned od začátku interpretují Dvořákovu hudbu velice osobitě, přičemž úvodní fráze, hraná nejprve druhou violou a později violoncellem, získává zabarvení pronikavé lidové písně. Mé přání, aby Takácsovo kvarteto znělo ve vrcholných pasážích o něco bujněji, se tu splňuje více než dostatečně, zatímco způsob, jímž se Pavel Haas Quartet v nejvřelejších akordech závěru první věty ztišuje, je vskutku kouzelný. Ve druhé větě (Allegro vivo) hraje Takácsovo kvarteto s Powerem obzvláště podmanivě – podmanivěji než umírněný Raphael Ensemble. Haasovci jsou ve srovnání s nimi zemitější stejně jako Škampovo kvarteto – hudba v jejich podání tančí, i když tím vyvolává zcela odlišný účinek – zatímco vrcholné pasáže působí téměř děsivě. Pomalá věta zde dosahuje téže intenzity a nápadité barevnosti jako v podání Takácsova kvarteta, a závěr vykazuje obdobnou míru radosti, ačkoliv vrcholné pasáže vzhledem k výrazné akustice nahrávky Supraphonu budí dojem, jako by je hrál celý regiment smyčcových nástrojů, viz úsek od 6:40 do konce: mně se velice líbí, ale na někoho už by to mohlo být přespříliš.

Ve Druhém klavírním kvintetu účinkuje s Pavel Haas Quartet Boris Giltburg. Kdysi jsem je slyšela naživo s jiným úžasným mladým ruským talentovaným hudebníkem Denisem Kožuchinem a výsledek mne ohromil. Podobně jako on dosahuje Giltburg s kvartetem, které skladbu zahajuje patetickými povzdechy, naprosté jednoty. Eliasovo kvarteto s Jonathanem Bissem volí uvolněnější tempo, ale značného emocionálního účinku dosahují obě tělesa – v případě této nové nahrávky je to díky její volnosti a citlivosti, v případě Eliasova kvarteta s Bissem díky impulzivnosti a nadšenému využití portamenta. Oba snímky se vyznačují velice přesvědčivým smyslem pro vyprávění příběhu. Na začátku druhé věty (Dumka) opět zaujme akustika – sólový klavír zahajující tesklivé mollové téma má mírně zastřený zvuk. Eliasovo kvarteto s Bissem zde hraje velmi jemně a ztišuje se až do šepotu, avšak stejně tak věnuje péči vrcholům frází, zejména v houslových partech. Dochází tu ke kontrastu durových a mollových tónin a rychlého a pomalého tempa, ale hudba ani v jednom z těchto dvou podání neztrácí soudržnost, což by se mohlo snadno stát. Pavel Haas Quartet s Giltburgem se podle mého názoru lépe daří interpretovat následující bukolickou větu (Furiant), kdy je souhra pětice hudebníků bezchybná a zároveň zní naprosto přirozeně. Oba soubory nabízejí strhující ztvárnění závěrečné části, kde Eliasovo kvarteto zní jemněji, zatímco Haasovci mají větší zvuk. Jde o další triumfální položku v už tak cenami ověnčené diskografii Pavel Haas Quartet.  

Harriet Smith, přeložil Jan Hokeš

Přiložené soubory

SU4195-2_Gramophone_201711 [1 MB]

Všechny novinky