Pavel Haas Quartet: Kouzlo hudebního přátelství

23. 11. 2017

Rozhovor se členy Pavel Haas Quartet nejen o novém albu Dvořákových kvintetů...

foto © Marco Borrgreve

Sedm let po mimořádném úspěchu s nahrávkou Dvořákových kvartetů, jenž byla oceněna prestižní Gramophone Award v kategorii „Nahrávka roku“, se Pavel Haas Quartet ke Dvořákovi vrátil. „V tomto repertoáru dnes prostě nemá konkurenci,“ napsali již před časem v Sunday Times. Pro novou nahrávku Klavírního kvintetu č. 2 A dur, op. 81 si hráči přizvali skvělého izraelského pianistu Borise Giltburga. Ve Smyčcovém kvintetu Es dur, op. 97 kvarteto doplnil violista Pavel Nikl, zakládají člen PHQ.

Jak vznikl nápad natočit právě dva Dvořákovy kvintety op. 81 a op. 97?

Veronika Jarůšková: Vzniklo to čistě z přátelství – hudebního a uměleckého. Boris Giltburg je naše spřízněná duše. Poprvé jsme se setkali před třemi lety v Holandsku a právě tam už jsme společně hráli Dvořákův Klavírní kvintet. Hned při tom prvním společném hraní jsme pochopili, že si naprosto skvěle rozumíme.

Peter Jarůšek: Není to jen hudební propojení, ale i lidské. Jsou to vlastně spojené nádoby. Máme silný kamarádský vztah a do budoucna bychom společně rádi hráli i jiné kvintety, nejen Dvořákův.

Veronika Jarůšková: U Pavla Nikla, našeho bývalého kolegy, zakládajícího člena – to bylo jasné rozhodnutí. Já osobně bych to nové album nazvala jako přátelské setkání nad krásnou hudbou.

Jak často se setkáváte na pódiích s jinými hudebníky?

Peter Jarůšek: Samozřejmě, že nejčastěji hrajeme v našem základním obsazení, tedy ve smyčcovém kvartetu. Někdy se naskytne příležitost, a bývá to většinou v druhé polovině koncertu, kdy se k nám připojí nějaký host, a  hrajeme kvintet. V poslední době hrajeme nejčastěji právě s Borisem Giltburgem a nebo s jiným špičkovým klavíristou, kterým je Denis Kožuchin. S oběma je to vždy obrovská radost, i když vlastně každý z nich je jiný.

Veronika Jarůšková: V únoru 2018 nás čekají dokonce sextety, a to se k nám opět připojí violista Pavel Nikl a violoncellista Tomáš Jamník. A takovéto obsazení už opravdu vyžaduje výborné a zkušené komorní hráče. Chce to mimořádné komorní cítění. Tyto koncerty budou součástí projektu „Czech it out“ v Hamburku, v novém sále Labské filharmonie, kde kromě nás vystoupí ještě několik dalších českých só- listů a ansámblů.

Když se sejde renomované a sehrané kvarteto a špičkový klavírista – sólista, kdo je tím, kdo určuje onen hudební charakter? Jak to fungovalo při nahrávání?

Veronika Jarůšková: Nedá se říci, že by tam byl nějaký „šéf“. Hudba samotná je „šéf“. Snažili jsme se jít ve prospěch hudby. Na to, že je Boris Giltburg sólista světového formátu, tak je to fantastický komorní hráč. Má neuvěřitelný cit pro hudební barvy.

Peter Jarůšek: Hlavním argumentem byl fakt, že jsme oba Kvintety hráli už mnohokrát na koncertech. Měli jsme pocit, že to uzrálo. Samozřejmě, že by se nabízela i varianta Kvintety Brahmse a Dvořáka, ale stáli jsme o to, natočit ve Dvořákově síni pražského Rudolfina právě dva Dvořákovy Kvintety.

Natáčeli jste i toto album se stálým nahrávacím týmem?

Peter Jarůšek: Ano, je to tak. Máme jeden tým, se kterým jsme naprosto spokojení. Náš tým je Jiří Gemrot a  Karel Soukeník. Jsou to vynikající profesionálové a jsme šťastní, že jsme s nimi mohli natočit všechna naše alba.

Jakému repertoáru se věnujete v nové koncertní sezóně?

Marek Zwiebel: Dá se říci, že si vždy zhruba s dvouletým předstihem promyslíme, jakému repertoáru bychom se chtěli věnovat. Potom naše nápady nabízí agentura promotérům a pořadatelům jednotlivých koncertů. V této sezóně to tedy jsou F. Schubert: Smyčcový kvartet č. 13 a moll „Rosamunde“, D. Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 7 a A. Dvořák: Smyčcový kvartet č. 14 v jednom koncertním programu a v tom druhém je to Concertino I. Stravinského a M. Ravel: Smyčcový kvartet č. F dur.

Všechny novinky