Antonín Dvořák: Kvintety op. 81 & 97

„Soubor Pavel Haas Quartet, rozšířený o violistu Pavla Nikla, bezesporu zachycuje autorovu hloubavou náladu v úvodu první věty, ale zároveň se mu daří dosáhnout pevné rovnováhy mezi něhou a euforií. Stejně působivé je i scherzo, kde bujará „tancovačka“ v hlavní části kontrastuje s čarokrásně zahraným triem. Sólové linky v celé pomalé větě znějí úchvatně a finále se vyznačuje důmyslným podáním i nepotlačitelnou energií.“

BBC Music Magazine, listopad 2017

„Pavel Haas Quartet si od svého založení v roce 2002 za své vynikající, barvité nahrávky vysloužilo řadu ocenění. A za jejich poslední výpravu do světa Dvořákovy hudby budou jistě následovat další. Členové tělesa zde předvádějí úchvatné výkony. Každý z nich si zachovává vlastní jedinečnost, ale na vytváření zvláštního kouzla se podílejí společně, ať už jde o jiskrnou „furiantskou“ větu Klavírního kvintetu č. 2 A dur, op. 81 (kde se Boris Giltburg projevuje nejprchlivěji) nebo o snovou, písňovou úvodní větu Smyčcového kvartetu Es dur, op. 97, evokující široce otevřenou krajinu venkovské Iowy. Vřele doporučujeme.“

The Observer, říjen 2017

„V případě tohoto tělesa mne vždy ohromí rozsah dynamiky a barevnosti tónů, jež hráči vytvářejí, i dokonalá jednota zvuku, která však v patřičných místech nechává vyniknout výkonům jednotlivých členů kvarteta. Dobrým příkladem je samotný začátek klavírního kvintetu – jemnou melodii hranou na violoncello doplňuje pouze houpavý klavírní doprovod, čímž vzniká nádherný tlumený úvod, který v podání cellisty Petera Jarůška vyznívá přímo vznešeně. Za pozornost stojí také první věta smyčcového kvartetu, kde hudebníci nejprve hrají s takovou vervou, až se zdá, že se jim každou chvíli zpřetrhají struny, a poté se přesunou k jemným, lehounkým akordům.“

Presto Classical, říjen 2017

„Jde o další triumfální položku v už tak cenami ověnčené diskografii Pavel Haas Quartet.“

Gramophone, listopad 2017

„Reakční napětí, na němž je postaveno renomé tohoto kvarteta a jeho přitažlivé hry, může někdy posluchače unavovat i rozčilovat, ale zde soubor vytváří naprosto podmanivý hudební zážitek… Při poslechu této nahrávky není na místě oddávat se poklidnému snění ani u pasáží, jež takový pocit navozují… Převládá úzkostné napětí, které v tomto případě spolu s působivým zvukem přímo uchvacuje.“

The Strad, leden 2018

„Nasazení a inspirace interpretů nepoleví ani na okamžik: mezi panoramatickými pohledy tu nalézáme akcenty uštědřované se stejnou vervou jako u Smetany z roku 2015 (5 ladiček, viz č. 639 ), neuvěřitelnou zpěvnost a barevnost, nad jakou musí zblednout závistí všichni ti, kdo se s touto skladbou pokusili utkat v oněch patnácti letech od nahrávky Talichova kvarteta… Jsme nadšeni.“

Diapason, únor 2018